Zakladatelé

ČESTMÍR VANČURA

Vážení donátoři, vážení festivaloví hosté, v roce 2016 jsme projekt Minisalonu filmových klapek přejmenovali na Salon filmových klapek. Jednak jsme cítili, že tento projekt svým rozsahem a významem už povýšil do vyšší kategorie, a především si to zaslouží za jeho originalitu, která je vždy odrazem invence jeho stvořitelů a spoluautorů.
Ve vzácné shodě zakladatelů, výtvarníků, dražitelů a sběratelů v jedné osobě, organizátorů, a nakonec i nových filmařů se podařilo vystavět Salon do jeho dnešní podoby. Velký dík všem, kteří k tomu přispěli a dál ho rozvíjí. K radosti všech klapkařů a filmařů i své vlastní.

S dokonalou úctou
Čestmír Vančura, předseda správní rady
Nadační fond FILMTALENT ZLÍN

---

 

ZDENĚK SKAUNIC

JAK TO TENKRÁT BYLO S KLAPKAMI
podle Zdeňka Skaunice, dlouholetého šéfa ateliérů i festivalu

Nápadu na vznik Minisalonu filmových klapek předcházela potřeba zabezpečit každoročně finanční prostředky pro tvorbu studentů Vyšší odborné školy filmové ve Zlíně, kterou jsme založili v roce 1992 a do roku 2013 provozovali. Z výtěžku aukce jsme v pozdějších letech podporovali i studenty bakalářského oboru filmové animované tvorby Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, jejichž vzdělávání jsme smluvně zabezpečovali. Dosud tak vzniklo více než 350 audiovizuálních děl, která získala řadu ocenění nejen v tuzemsku, ale i zahraničí.

Když jsem s ideou nechat každoročně ztvárnit filmové klapky přišel za galeristou a přítelem Milošem Daříčkem, nadchnul se pro myšlenku a ihned začal oslovovat „své“ tvůrce. Mnohokrát jsme navštívili ateliéry umělců, kde je Miloš svým „specifickým“ přesvědčovacím způsobem víceméně donutil k pomalování prvních klapek. Pravdou je, že soubor výtvarných klapek v prvních ročnících nese jeho rukopis galeristy a na získání špičkových výtvarníků pro projekt měl velkou zásluhu.

V následujících letech přibývali tvůrci, kteří měli spojitost s animovanou tvorbou a také ilustracemi pro děti. Řada z nich patřila k našim přátelům buď ze společné práce na filmech, nebo z autorských výstav, které jsme společně s Galerií Viva při festivalu mnoho let před tímto projektem pořádali. O této spolupráci se zmiňuje Miloš Daříček ve svém klapkovém vzpomínání.
Využívám této příležitosti, abych poděkoval těm, kdo na projektu za dosavadních 21 let pracovali. Především panu Miloši Daříčkovi a dalším galeristům a výtvarníkům, kteří jsou nám již mnoho let věrni, pedagogům, ředitelům a i těm, kdo projektu fandili a podporovali ho. Mám na mysli především prof. Pavla Škarku, výtvarníka a režiséra Igora Ševčíka a pedagoga Mgr. Borise Jachnina. Bohužel poslední jmenovaní již nejsou mezi námi.

Dovolte, abych přidal ještě zcela osobní dodatečné poděkování Ireně Skaunicové a synovi Davidovi, kteří u nápadu byli od samého počátku a řadu let se mu zcela nadstandardně věnovali. 

Zdeněk Skaunic, filmový producent

---

 

MILOSLAV DAŘÍČEK

JAK TO TENKRÁT BYLO S KLAPKAMI
podle Miloslava Daříčka, dlouholetého galeristy a sběratele výtvarného umění

Galerie VIVA vznikla koncem léta 1993 jako veřejná obchodní společnost za finančního přispění pana Ing. Čestmíra Vančury.

Od svých studentských let se zajímám o výtvarné umění, sbírám grafiku a exlibris, a tak jsem se znal s řadou kvalitních tvůrců. Bylo tedy logické, že jsem inicioval založení galerie. Již na podzim roku 1993 se uskutečnila první vernisáž. Galerii tehdy navštěvoval i Zdeněk Skaunic, který řídil zlínský festival. Při kávě jsme se dohodli, že započneme při festivalu s výstavami tvůrců se vztahem k dětem a filmu. První vlaštovkou byla v roce 1994 autorská výstava Adolfa Borna, pro kterou jsme získali i loutky z animovaného filmu Robinson Crusoe. Úspěch byl veliký. Nezapomenu, když Áda s manželkou přicházeli ke galerii a sbor malých dětí jim zpíval na uvítanou „My jsme žáci třetí bé“. Byl také hostem festivalu a myslím si, že zde byl spokojený. V dalších letech to byly výstavy pana profesora Josefa Lieslera, Petra Poše, Jana Kristoforiho, Kristiana Kodeta a dalších.

Při filmových ateliérech vznikla v té době filmová škola. Šéf ateliérů a také festivalu Zdeněk Skaunic za mnou přišel s myšlenkou nějak v tom nejlepším smyslu zužitkovat mé kontakty na tvůrce a pokusit se spolu se mnou dát dohromady trvalý projekt na podporu studentské tvorby. Od samého počátku jsme hovořili o tom, že by to mělo být něco, co i laikům jasně sdělí, že jde o spojení výtvarníků s filmem. No a tak to logicky padlo na filmovou klapku. První soubor dvaceti osmi klapek byl vystaven v Galerii VIVA v roce 1998. Dražba proběhla ve vestibulu Academia centra a dražil jsem, přátelé, já osobně! Od té doby se akce opakovala každý rok a počet autorů se stále rozšiřoval. Současně jsme ještě každoročně pořádali jako doprovodnou akci zlínského filmového festivalu autorskou výstavu. V dalších letech byly při festivalu výstavy Zdeňka Rozkopala, Zdeňka Milera, Miloše Nesvadby, Zdeňka Smetany a Josefa Palečka. Předaukční výstavy filmových klapek byly vždy v Galerii VIVA až do roku 2005, kdy jsme činnost galerie ukončili.

Počáteční spolupráce byla postavena na kamarádství a přátelství s výtvarníky zvučných jmen, kteří v naší galerii rádi vystavovali. Často jsem byl překvapen, když jsem se z televize nebo novin dozvěděl, kdo byl u zrodu této akce a kdo přišel s tímto nápadem. Někdy si ho přivlastňovali i lidé, kteří u festivalu byli o mnoho let později. Po ukončení činnosti galerie jsem pomáhal se zajišťováním autorů klapek ještě asi rok či dva, ale pak jsem si začal užívat zaslouženého důchodu na své chalupě.

Do dalších let přeji výtvarníkům a vydražitelům klapek hodně úspěchů. A studentům, ať mají i nadále z tohoto projektu co nejvíce.

Miloš Daříček, galerista a sběratel