Viktor Zakrynyčny

Viktor Zakrynyčny je absolventem Fakulty výtvarných umění v ukrajinském Kamenci-Podolskem (1988-1993). Od jinošství toužil poznávat svět a proto v roce 1996 už je v Aténách. Seznamuje se s antickým uměním, učí se u sochaře Ramaziho. Od konce devadesátých let má druhý domov v Brně. Odtud cestuje za poznáním – do Paříže, Gdaňska, Benátek, na Krétu... Věnuje se především kresbě a malbě a má pár žáků, které učí základům kreslení a kultuře barev.
Říká: Mým cílem není vnější realita, nýbrž imprese.
Vjemy a dojmy, tedy imprese, byly kmenovými atributy uměleckého směru nazvaného impresionismus (vznikl v poslední čtvrtině 19. století). Malíři vyšli do přírody, snažili se o námět, jeho věrné zachycení, nefigurativním umělcům jde zejména o formu. Tím se postavili mimo dobový vkus, protože nectili respekt před vžitými pravidly malířství.
Zakrynyčny je též bez respektu před zvyklostmi, ovšem těmi soudobými. Stojí mimo pole dosud trvající převahy abstrakce. Tedy i jeho prostor je mimo dobový vkus. Ovšem nelze nevědět, že dle znaleckých prognóz má být věcné zobrazování už dobře půl století minulostí a závěsný obraz dávno nemá existovat... Umění však nic nedbá na prognózy a poučky, existuje dle nepsaných postulátů, byť jsou často krkolomné.
Zakrynyčny, když doopravdy valně tíhne k impresi, maluje jak ti, kteří už dávno odešli, krátkými tahy a jen doteky štětce, zářivými a jasnými barvami se strukturním povrchem ve zjednodušené kompozici, podstatný je úhrnný účin, ne detail. Častým námětem impresionistů byly také kavárny, divadla a koncerty. Viktor Z. miluje jazz, všechny jeho tváře, sladce romantickou, drsně dramatickou i všechny, jež jsou mezi těmi mezemi. Má, to je samozřejmost plynoucí ze sumy práce, v souhrnu svých maleb více poznávacích znamení. Jazz je jedním z nich.

Zdroj: www.artzakrynycny.com