Ondřej Halata

Světlo, barva, prostor – tato tři slova plně vyjadřují dosavadní tvorbu akad. malíře Ondřeje Halaty. Byla nejen označením tématu diplomové práce na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde v ateliéru profesora Pavla Nešlehy malíř v roce 1994 absolvoval, ale byla a jsou synonymy pro celky obrazů v tomto duchu nově vznikajících. Ondřej Halata vyšel z figurální tradice malby svého otce ak. mal. DOBROSLAVA HALATY, jehož tvorba dodnes osciluje mezi nefigurativní a figurativní tvorbou, jimiž se souběžně zabývá obohacujíce je navzájem. Nicméně velmi brzy opustil toto východisko, aby se dal vlastním výtvarným směrem abstraktní malby.

Profesor Nešleha Halatovy obrazy hodnotí jako „připomíjající volnou parafrázi druhé vlny světelného kubismu" a spatřuje v nich paralelu s Feiningerovou světelnou vizí. Obrazy tohoto volného a neuzavřeného cyklu dávno přesahujícího diplomový úkol ve volnou tvorbu mladého talentovaného umělce vycházejí z geometrického chápání prostoru jako průniku barevných hmot a světel. Barva v nich vstupuje do vztahu s ostatními složkami obrazu. Světlo, které je rozptýlené ve vzduchu, pozměňuje lokální barvu, a ta vytváří prostor barevnou perspektivou a barevným kontrastem. Sóla teplých žlutých, oranžových a červených barev prudce vystupují v jasné štětcové technice z hloubky tmavého pozadí rozměrných obrazů, aby zapůsobila svou malířskou vervností i přiznáním rukopisu širokého suchého štětce.

Klíny a hranoly, ve které se kompozice obrazů nezřídka transformují, jsou vyjádřením vnitřní symboliky díla, jeho „stopou cesty, která protne obrazový prostor, vymezí ho a znovu ji do sebe pohltí".

Kosmologický charakter Halatova malířského díla je opřen zejména o mladistvý zápal a nadšení spojené s poznáváním sebe sama jako nepatrného subjektu v řádu vesmíru, který vnímá jako malíř v celé jeho tajemnosti a velikosti, v jeho hloubce a světle. Neděsí jej, alespoň zatím ne. To je z těch obrazů vidět.

Posledními z cyklů malířových obrazů jsou rozměrná temná plátna inspirována astronomickou dokumentací, kde z promalované hloubi obrazu vystupuje jasné těleso vesmírných aglomerací, jakési abstraktní galaxie. Jakoby jasně bílý ostrý paprsek prořízl na okamžik věčnou temnotu vesmíru, na chvíli zamžikal a posléze obrovskou rychlostí zmizel.
L
tyto obrazy tvoří cykly, diptychy, triptychy, na kterých v dynamickém pohybu rotuje prstenec světů bez konce. Je v nich zatím více tmy než světla, ale to je další problém, který malíř řeší. Totiž práci barvy a světla. Musí řešit kontrast teplých a studených barev, jejich vzájemné prolínání a souznění, jejich harmonii.

Základní princip harmonie stanovil Goethe tak, že harmonické barvy musí ve svém součtu tvořit totalizovaný celek. Podle teorie Ostwalda se barevná harmonie rozvíjí při respektování matematických vztahů a Itten upozorňuje je vazbu barevných harmonií k psychologické struktuře osobnosti.

Tady někde je třeba hledat první podněty k malířově výtvarné práci i zvoleným motivům. Zpracování kosmologických témat úzce souvisí s povahou a představami, s lidským a filosofickým založením svého tvůrce.

Obrazy Ondřeje Halaty jsou bohatě propracované s průniky světel a barev, jejich monumentalita neubírá na malířském přednesu, který vychází z vnitřního řádu obrazu a ze smyslu pro kompozici.

A ještě jedno je třeba docenit: velkorysost a odvahu malířova usilování. O kvalitě jeho výtvarné práce svědčí mimo jiné i úspěch a zařazení do reprezentativního katalogu ARTEXPO Budapešť 1994 a EUROP'ART Ženeva 1995.
červen 1995, PhDr. Jiří Karbaš

V následující dekádě se malíř odklání od uvedených úhlů vnímání a začíná si pohrávat s realističtější kompozicí světa, konkrétně studuje přírodu a přírodní motivy. Upřednostňuje zejména techniku pastelu, kde nechává splývat a prolínat jemné valéry harmonie odstínů vytvářející hloubku a prostor díla, čímž volně navazuje na pastelovou krajinomalbu svého dědy, ak. mal. SYLVESTRA HALATY.

Světlo - barva - prostor i nadále drží ve všech kompozicích prim, nicméně prostoupené sílou přírody. Průhledy lesními zákoutími, jemné opary vodních ploch, ale také přiznaná existence člověka v podobě mlhavě-realisticky zachycených staveb… To vše je malířův pohled na přelomu století.

www.ondrejhalata.cz





Zobrazit více

Všechny autorovy klapky

Klaun Pepa
Louka
Cesta
Večerní divadlo
Zimní louka
Po dešti
Malá - velká strana
Barevná kompozice
Zima
Jaro na zahradě
Léto na zahradě
Podzim
Zima v lese
Dolní Lokotský rybník
Jezero
Podzim na džbánech
Mezi olivovníky
Letní den v Puglii