Zdeněk Smetana

Zdeněk Smetana (26. července 1925, Praha – 25. února 2016, Praha) byl český výtvarník, animátor a režisér animovaného filmu.
Pocházel z úřednické rodiny, totálnímu nasazením během druhé světové války byl uchráněn díky přímluvě svého profesora, který mu zařídil práci v rytecké dílně. Po válce začal studovat výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě u profesora Kužela a osobité míchání barev pochytil u pana Moučky. Po prvním roce se však rozhodl vyzkoušet kariéru v rozvíjejícím se studiu Bratři v triku. Na základě svých kreseb se svérázným grafickým projevem byl Jiřím Trnkou přijat. Animovaný film se tak stal jeho celoživotním naplněním.
Po výtvarné stránce byl samouk, kreslil a maloval od dětství, praxi získal v rytecké dílně. Ve studiu začínal jako každý - od kolorování a fázování. S přibývajícími zkušenostmi se vyšvihl na excelentního animátora a později na samostatného režiséra. Animační studio se vedle programových filmů zabývalo i tvorbou propagačních a agitačních snímků a právě na takových s režií začínal Půjde to (1950), Dostihy (1956), OP Prostějov (1959) a jiné. V nich rovněž mohl uplatnit svůj charakteristický výtvarný projev expresivní perokresby.
Od počátku šedesátých let vyvíjel bohatou uměleckou činnost (animátor, výtvarník, scenárista a režisér v jedné osobě). V roce 1963 vytvořil satirickou grotesku Romanetto a o rok později kromě filmů reklamních vyprodukoval i sedm dalších – Věnec, V pravé dopoledne, Láhev a svět, Krvelačné šelmy, Halali, Deštník, Brejle. Následovala nespočetná řada dalších filmů a seriálů, jak pro dospělé, tak pro diváka dětského. Od roku 1968 se Zdeněk Smetana zařadil mezi autory televizních večerníčků první sérií Pohádek z mechu a kapradí, Rákosníčkem (1975), Brundibáry (1980), Malou čarodějnicí (1984), Kubulou a Kubou Kubikulou (1986), výtvarně doprovodil večerníčky Štaflíka a Špagetku (1969 – režie V. Bedřich), Radovanovy radovánky (1989 – režie Z. Bártová) a skřítka Racochejla (1997 – režie J. P. Miška). V průběhu své kreslířské tvorby si odběhl i k loutkovým filmům – Čára a Já (1974) a Strašení čmeláků (1977), nebo poloplastickým na motivy hravě erotických „poudaček“ J. Š. Kubína – Voda čerstvosti (1966 – první perníkový film výtv. H. Horálková – veškeré fáze a části figur jsou upečené z perníku), Všehochlup (1978 – vyšívaný film výtv. Z. Bártová) a Drátovat, flikovat! (1980 – natočeno ve stylu lidových maleb na sklo). Za své filmy získal na padesát domácích i zahraničních ocenění. V roce 1979 byl jeho film Konec krychle Britskou filmovou akademií označen za nejlepší evropský film roku.
Výtvarně doprovodil i několik hraných filmů – seriál Klapzubova jedenáctka (1967), Jak dostat tatínka do polepšovny (1978).

Zdroj: https://cs.wikipedia.org
Zobrazit více

Všechny autorovy klapky

Rákosníček