Alena Foustková

Alena Foustková absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, obor grafika v atelieru doc. Ladislava Čepeláka. Od roku 1985 do 1995 žila v Kanadě. V současné době žije a pracuje v Praze.
Jedním z hlavních témat tvorby Aleny Foustkové je reflexe společnosti a interaktivní spolupráce s divákem, vizuální kódy, znaky, práce s textem jako symbolem nebo čárové kódy. “Alena Foustková se dlouhodobě zabývá problematikou masových medii, všímá si znaků a symbolů, které kódují a zastupují obsahy jednotlivých sdělení. Snaží se zachytit útržky reality v nepřehledné záplavě informací.” (Vladimíra Brucháčková Závodná, Galerie Závodný, září 2014).
“Alena Foustková nově reflektovala povahu jazyka a textu v naší skutečné současné komunikaci; na to, co jsme před dvěma či třemi desetiletími vnímali jako novou estetickou informaci – ať v podobě kolážových zásahů do textů, uplatnění písma či různou podobu autorských knih – se stále více dostává do rozporu se „světem kolem nás“, s tím, jak nás přehlcuje svět reklam a zbytečných pseudoinformací.“ (Dr. Jiří Valoch, text mírně upraven, z katalogu pro výstavu v Galerii města Blanska, 2012).
Další tematickou oblastí jsou jí sociální postoje, zájem o společnost. Pro svou instalaci ve veřejném prostoru v Řezně, Německo, 2018, připravila autorka projekt nazvaný „The Cell: The Sound of Silence“. Projekt byl vybrán na základě umělecké rezidence v říjnu 2017 v Řezně. Autorka reprezentovala Českou republiku v mezinárodním zastoupení pro Danube Art Lab. Jedná se o uměleckou interpretaci mnišské cely pokryté nápisy zvuků v Decibelech. Nápisy tvoří mini příběh zvuků, které nás obklopují od ticha probuzení do ticha usínání. Divák může do „cely“ vstoupit a posadit se na lavici uprostřed, aby vnímal a reflektoval svou vlastní existenci. V roce 2016 připravila autorka další projekt s Centrem pro Současné Umění DOX pro iniciativu “Hatefree Art” nazvaným “Slovník”. Instalace byla znovu vytvořena ještě několikrát, pro výstavu „Strach z neznámého“ v Kunsthalle v Bratislavě nebo v Berlíně v Kunstpunkt gallery v rámci výstavy „Der Spiegel der Anderen“. Autorka založila svou instalaci na výběru slov z velkého slovníku, která mají jak pozitivní, tak i negativní zabarvení ve vztahu k vzájemné lidské snášenlivosti. Výběr slov byl subjektivní s počtem asi 100 slov v každé sérii. Slova byla vytištěna a rozstříhána jako trhací pouliční inzeráty na sloupech. Každé slovo se opakovalo 70x na stránce formátu A4 s možností „odtrhnout jedno“. Návštěvník vstoupil aktivně do procesu výběru. Byl vyzván, aby z každého celku vybral jedno slovo a odtrhl ho pro sebe. Postupně se měnil vzhled obou panelů s každým dalším aktivním odtržením slov. V roce 2012 se autorka zúčastnila skupinové výstavy nazvané “Transgender Me” v Centru Současného umění DOX v Praze. Popsala za čtyři dny ručně dvě velké zdi výstavních sálů větou “Jsem normální.” Tato “site-specifická” instalace nazvaná Za trest se snažila vzbudit v návštěvnících otázky o přijetí jiných, co považují za normální a jaké mají limity své tolerance k druhým. Výstava pokračovala později také v Českém Centru v Berlíně, kde autorka popsala stovky školních stránek textem “Ich bin normal”.
Foustková představila svou tvorbu také v Českém Národním Domě v New Yorku v roce 2012. Výstavu nazvala “Kde domov můj” se stejným názvem jako česká národní hymna. Reflektovala tak svou osobní zkušenost s emigrací a touhou po domově, ale i poutem s novým domovem v Kanadě.

Zdroj: www.alenafoustkova.com
Zobrazit více

Všechny autorčiny klapky

Boty klap